Robert Lischke: Medicína je moje jediná jistota v životě
Nedovedu si představit, že by někoho mohlo nebavit operovat. Je to velmi hezká manuální práce," říká špičkový chirurg. S kolegy by chtěl brzy podniknout další dvojtransplantaci. Srdce a plic. Když otevřel dveře své pracovny a pozval mne dál, došlo mi, že je to ta stejná bílá místnost, v níž roky pobýval jeho učitel, dlouholetý šéf a předchůdce ve vedení kliniky Pavel Pafko. Když jsem s ním právě tady mluvila naposledy, vysvětloval mi, proč klade tak tvrdé nároky na všechny své spolupracovníky. Kromě odborných předpokladů přitom s vášnivou samozřejmostí zdůrazňoval dobré sportovní výkony a fyzičku, čímž mi potvrdil, že pověsti, jež kolují po celé motolské nemocnici, možná i Praze, nejsou vůbec vymyšlené. Tradovalo se tehdy, že do svého špičkového týmu bere Pavel Pafko výhradně a pouze chirurgy, kteří pravidelně cvičí a každý den jezdí jako on na kole. Nejlépe do práce, z práce, do práce, prostě neustále... Tváří v tvář Robertovi Lischkemu jsem si první otázku prostě nemohla odpustit.