Malé, alespoň tak zní odpověd, která vychází z nedávno uveřejněných dat registru RACER (The Race Associated Cardiac Arrest Event Register). Incidence úmrtí při dálkovém běhu, typu maratón nebo půlmaratón, je 1 na 259 tisíc účastníků, riziko srdeční zástavy 1 na 184 tisíc účastníků. Tato problematika se s narůstajícím počtem účastníků těchto závodů např. v USA (1 milión/ročně v roce 2000, v roce 2010 2 milióny účastníků) stává stále více aktuální. Zatím existují dostupná data pouze pro riziko úmrtí mladých sportovců (Maron 2009, Circulation), ale populace dálkových rekreačních běžců je mnohem méně homogenní, účastníci jsou většinou staršího věku a často jsou u nich již přítomné přidružené rizikové kardiovaskulární faktory.
Údaje v registru RACER jsou z USA z let 2000 až 2010 a zahrnují cca. 10.9 miliónu účastníků, kteří se zúčastnili dohromady 40 maratónů a 19 půlmaratonů. V tomto souboru bylo zaznamenáno 59 srdečních zástav, 42 příhod (71%) bylo smrtelných. Průměrný věk postižených se pohyboval kolem 42 (± 13 let), 51 z postižených byli muži (86%). Podstatně více příhod se stalo při maratónech než při půl-maratónech (40 proti 19). Zajímavým údajem je, že průměrný věk těch, kteří přežili srdeční zástavu, je podstatně vyšší (49 let) než u zemřelých (39).
Autorům studie uveřejněné v lednovém čísle NEJM se podařilo shromáždit lékařské údaje osvětlující příčinu srdečních zástav dohromady u 31 z uvedených 59 příhod. Z těchto 31 zemřelo 23 běžců. Nejčastější příčinou úmrtí byla hypertrofická kardiomyopatie – HKMP (8) a tzv. pravděpodobná hypertrofická kardiomyopatie (7) – u těchto pacientů byla navíc prokazatelná ve třech případech ICHS, u dvou myokarditida, v dalších dvou koronární anomálie nebo bikuspidální aortální chlopeň atd. U ostatních bez prokazatelné hypertrofie stěn LKS byla zjištěna hyponatremie, hypertermie a artymogenní dysplazie pravé komory a dvakrát nebyla zjištěna při pitvě zjevná příčina. U 5 z 8 přeživších byla diagnostikována ICHS. Co je však poměrně překvapivým zjištěním, že u nikoho s pacientů s koronární aterosklerozou nebyla zjištěna akutní ruptura plátu.
Pacienti běžci, kteří přežili, byli starší, měli za sebou větší množství maratónských závodů, statisticky významné pro jejich přežití bylo rychlé zahájení kardiopulmonální resuscitace přihlížejícími a absence hypertrofické kardiomyopatie.
Lze shrnout, že rizikovou skupinou jsou muži, o kterých se ví, že jsou více nemocní s HKMP a časnou aterosklerozou, dále 3 až 5x jsou běžnější úmrtí při delších maratónských bězích než při půlmaratonech. Autoři studie připouštějí možný pozitivní přínos preparticipačního screeningu u rizikových pacientů. Každopádně riziko úmrtí při maratónu je velmi nízké – 0.14 úmrtí na 100 tisíc hodin běhu.
MUDr.Martin Opočenský, Ph.D.