V srpnovém čísle New England Journal of Medicine jsou představeny plány obou hlavních rivalů Johna McCaina a Baracka Obamy. Mezi hlavními problémy amerického zdravotního systému jsou jmenovány : eskalující výdaje, nevyrovnaná kvalita péče a růst počtu nepojištěných Američanů. Oba hlavní kandidáti se poměrně výrazně liší v navrhovaných řešeních.
John McCain, republikánský kandidát, preferuje tržní princip a chce posílit trh v poskytování zdravotního pojištění, značně ho individualizovat, umožnit celonárodní zdravotní plány, které zatím byly dost striktně regulovány jednotlivými státy USA. Konkurence mezi jednotlivými poskytovateli by vedla k poklesu cen pojistek. Jeho hlavní myšlenkou je změna v oblastí daní, kdy zaměstnavatalem placené zdravotní pojištění nyní nepodléhá dani z příjmu jednotlivých osob, což zvýhodňuje vysokopříjmové skupiny. Republikánský kandidát na prezidenta navrhuje takto získané prostředky využít k daňovému zvýhodnění jednotlivců a rodin v jednotné výši 2500 USD a 5000 USD pro ty, kteří čerpají zdravotní pojištění, a to bez ohledu zda se jedná o nezaměstnané nebo zaměstnavatelem nepojištěné občany, a timto krokem bude pro ně zdravotní pojištění dostupnější. Systém by se výrazně zpřehlednil, mnoho Američanů nyní ani netuší, kolik za ně jejich zaměstnavatel platí. Zajímavou iniciativou vycházející z dílny republikánského kandidáta je rychlejší zavádění generických léčiv. V systému Medicare by McCain rád posílil platby vycházející z výsledků léčby vázaných na období s vyžádanou péčí a opustil systém plateb za jednotlivé výkony. Kritici McCainových plánů zdůrazňují, že většina nepojištěných jimi nadále zůstane, může dojít k přílivu méně kvalitních (tj.“ méně kryjících“) pojistek, což ve svém důsledku zvedne cenu pro nemocnější pacienty. Dále mnoho tržních subjektů v oblasti zdravotního pojištění tento systém značně prodržuje, deregulace federální by mohla narušit již existující plány jednotlivých států pro tzv. obtížně pojistitelné občany.
Naopak Barack Obama významně posiluje úlohu zaměstnavatele pod heslem „play or pay“ - na výběr dostane zaměstnavatel: pojistit zaměstnance nebo zaplatit daň, která pomůže nově navrhovaným národně zdravotním systémům typu Medicare a dále rozšířit možnosti výměny v oblasti zdravotního pojištění v národním měřítku (značně zatím regulované jednotlivými státy). Toto by mělo zatím nepojištěným, zvláště nízkopříjmovým skupinám, zlepšit přístup k této službě i za cenu finančních příspěvků těmto skupinám a zároveň pro jednotlivce rozšířit možnost privátního pojištění. Obama chce zavést povinné pojištění pro všechny děti, znemožnit zdravotním pojišťovnám indexovat cenu pojištění podle aktuálního zdravotního stavu. Dále chce posílit elektronické zdravotní záznamy, umožnit státním institucím pečujícím o systém Medicare přímo vyjednávat ceny léčiv s farmaceutickými společnostmi, chce umožnit pojištění zaměstnavatele proti „katastrofickým„ výdajům při výjimečných zdravotních komplikacích jejich zaměstnanců. Kritika Obamových plánů poukazuje na nemožnost stanovení ekonomických dopadů navrhovaných opatření – např. není zřejmý rozsah příspěvků nízkopříjmovým skupinám, nejsou zřetelné potřebné finanční zdroje (odhad nákladů je 50-65 miliard USD), ale ani kontrolní mechanismy. Došlo by ale k podstatnému rozšíření počtu pojištěných Američanů, i když by se stále nejednalo o univerzální pojištění našeho typu.
Na programy obou kandidátů nutno pohlížet spíše jako na pouhé skicy než na hotové portréty. Je však zřejmé, že směry uvažování se významně liší v pohledu na úlohu trhu a vlády, což vyvolá v budoucnu významné střety o podobu jednotlivých kroků.
Autor: MUDr.Martin Opočenský